• < Předchozí akce
• Další akce >

Přidat komentář

Komentář přidal(a) Kateřina Brendlová dne 22.červen.2010 v 11:14

To zamrzí.. Určitě to znělo zajímavě.. Tak snad příště...

Komentář přidal(a) Michal Dvořák dne 22.červen.2010 v 1:17

Ahoj, také mě mrzí, že se akci nepodařilo naplnit. Děkuju přihlášeným za jejich zájem. Podobnou akci Vám nabídnu někdy na podzim. Pokud máte nějaké nápady, návrhy na tuto podzimní akci, pište. Budu za ně rád. Pěkný den Vám přeju, Michal

Komentář přidal(a) Štěpánka dne 21.červen.2010 v 22:13

Škoda, že nemůžu. Dělala jsem programáka na táborec a ráda bych zavzpomínala:)

Komentář přidal(a) Ola (PaP) dne 21.červen.2010 v 18:10

Jelikož to vypadá, že se akce nenaplní.. odhlašuji se.

Komentář přidal(a) Zuzka dne 8.červen.2010 v 0:06

Michale díky. Šlo mi právě o to, zda existuje tedy nějaký "výstup", kdy je hra zhodnocena, pokud ano, tak jak a kým... účastníky? odborníky? to jsou asi ti lidé napsaní dole, tedy ty a Jarka? zhodnoceny slovně? zhodnoceny obecně nebo konkrétně a jmenovitě pro každého účastníka? jak velký důraz se klade na hodnocení, kolik času se mu věnuje?

Má-li hraní si někoho nalákat, asi není od věci tohle zdůraznit, právě jako tu přidanou hodnotu, pokud je to ta přidaná hodnota, za kterou lidé mají platit...

Na mě popis akce působí jako právě ty táborové hry (btw, ty co jsem uvedla jsem opsala z webu české cesty, který je zmíněn jako tvoje aktivita), které se někdo rozhodl uspořádat jen tak z ničeho nic, ale za peníze, bez nějakého dalšího cíle... proto se ptám...

Komentář přidal(a) Michal Dvořák dne 7.červen.2010 v 23:27

Zajímavá otázka, která ve mně vzbuzuje touhu se rozepsat, ale nevím pak, zda si to někdo bude chtít číst (o mém zalíbení v zážitkové pedagogice, úsměv). Ale na tuto otázku asi nelze odpovědět krátce, proto připojuji delší odpověď.
První rovinou je zázemí a provedení. Hry více, jak „ty táborové“ budují atmosféru aktivity (hudbou, úryvky z filmů, kostýmy atd.).
Druhou rovinou (podstatnější) je tzv. „přesah“ aktivity. Tím je myšleno to, že každá hra v sobě skrývá potenciál zkušenosti využitelný v našem běžném životě (oprava turistické cesty v sobě může skrývat rozvoj vůdcovských schopností; lepení papírové skafandru kreativitu a představivost.. ). Jde zde o to, že se ona „zkušenost“ nenechává bez povšimnutí, ale pojmenovává se. To probíhá formou ohlédnutí se za aktivitou, kdy má každý možnost zhodnotit působení (své, ostatních) v proběhlé aktivitě a odnést si tak z ní něj. zkušenost, zjištění. To znamená, že hra v našem podání není „jen hrou“, ale jakousi dílnou, zkušebním prostorem.
Na táborech často uvádějí hry (ty, které jsi popsala jsou přejaté právě z Lipnice) aniž si kladou otázku „proč“ – proč tuto hru budeme uvádět; co by mohla účastníkům přinést a co chceme, aby jim vlastně přinesla. Jinými slovy uvádějí hru pro hru nikoliv hru jakožto zdroj nové zkušenosti.
Vztáhnuto k akci Přijď a potkej – nejedná se zde o nahodilou soustavu aktivit, ale o soubor vzájemně doplňujících se aktivit (kreativních, taktických, týmových), které dohromady sledují společné dva cíle: potkat se v různých situacích (a tím umožnit lepší poznání se). Ono poznání je zde myšleno jak ostatních, tak i sebe sama (v čem jsme dobří; jak si zvládám stanovit taktiku). Druhým cílem je zábava, sranda – protože bez těch by to prostě nešlo..)
Tedy tak, snad jsem odpověděl na tvou otázku,
měj pěkný den,
Michal

Komentář přidal(a) Zuzka dne 7.červen.2010 v 20:44

Možná by některé potencionální zájemce o účast zajímalo, jaký je ten zásadní rozdíl mezi hrami na skautském či pionýrském táboře, a hrami, které předkládá organizátor Lipnice, a české cesty formou opravy turistické stezky, lepení papírového skafandu, nácviku divadelního představení a ostatních (pro mě zcela typicky táborových) aktivit.
Kde je ta přidaná hodnota, k čemu bude účastníkům účast na těchto psychicky i fyzicky nenáročných hrách, když je zvolí místo hraní si v parku s víceméně stejnými lidmi a pomůckami?