Pro velký úspěch jsme se po roce rozhodli opět vyrazit na tento turistický počin. V rámci poznávání nových krajů byla zvolena jiná trasa, ale znovu 20 km.

V sobotu na nádraží jsme se nakonec sešli čtyři, zato v pěkném poměru 50:50. Na ostatní možná bylo ráno moc brzo nebo moc mlhavo :-).

S nástupem do vlaku jsme příliš neotáleli a udělali jsme dobře, protože České dráhy opět zůstaly věrné svojí pověsti a naprosto nereagovaly na zvýšenou poptávku dopravy spojené s touhle akcí. Na Hlaváku jsme si ještě sedli, ale ti co dorazili na poslední chvíli už stáli a začalo být malinko těsno. Na Smícháči už došlo k sardinkování, což nám ale nevadilo ;-). V Radotíně byl trochu problém vystoupit, ale nakonec jsme se přes sardinky probojovali a dostali se na start.

Neodolal jsem pokušení a v Radotíně odlovil kešku u městské knihovny (moc pěkná) a pak už jsme se napojili na červenou turistickou trasu a začali stoupat do vrchu. Díky mlze nebylo výrazně vedro ale na druhou stranu vlhko a bahnivo mohlo být méně . Zjevně pokračujeme v trendu PaPího počasí, kdy je na akcích krásně ale bahno :-).

Cesta příjemným terénem za zajímavých diskusí ubíhala docela rychle a ani jsme neminuli odbočku (byla u kontrolního stanoviště). Cestou jsme narazili na zajímavou architekturu a jednoho netradičního domácího mazlíčka, který svého pána asi brzo přeroste. Zdeněk svědomitě pořizoval fotodokumentaci, tak se tu snad za nedlouho fotky objeví.

Na občerstvovnu jsme v ten správný čas nenarazili, tak jsme si na jednom krásném místě u rybníka za slunečního svitu a klapání vodního mlýnku udělali minipiknik. Během něho jsme konstatovali, že na trase občas někdo projde, ale je to docela vegetariánská akce (žádná masovka ;-). Ze začátku to vypadalo, že jdeme úplně sami.

První otevřená občerstvovna byla bohužel zcela obležena ostatními poutníky, tak jsme se po krátké poradě rozhodli jít dál a dobře jsme udělali. O kousek dál končil zápas dívčího fotbalu a tamní stánek měl skladem lahodný iontový nápoj na čtyři a k tomu ještě velice dobré klobásy. Po krátkém odpočinku a vyslechnutí fotbalové hantýrky hrdých otců jsme vyrazili dále.

S ubíhajícími kilometry začalo lidí přibývat, částečně zásluhou vesnického jarmarku, ale hlavně díky spojování tras, kdy posledním úsekem vedly v podstatě všechny kilometráže. Navíc, jak jsme se dozvěděli na poslední kontrole, která ale nebyla pro nás, probíhal současně jiný pochod, tuším Karlovy pacičky (nebo tlapky?). Měl jsem silné dejavu a nebyla to chyba v Matrixu (účastníci PaPího šifrozávodu určitě chápou). Takže jsme okusili i ten masový pochod a stání ve frontě na poslední kešku (jo, sbíral jsem, ale jen ty co byly cestou, čestně).

Nakonec nás výlet zaujal natolik, že někteří přehlédli i dominantu konce naší cesty, která se tyče vynořila ze zástavby na pravoboku. To už k cíli zbývaly jenom stovky metrů karlštejnskou promenádou. Letos jsme dokonce dorazili do konce včas, dostali diplomy, tatranku a pití. Následoval přesun do řecké restaurace, která byla docela plná, ale volný stůl se našel. Čekací doba byla malinko delší než by bylo ideální, ale my nikam nespěchali a vychutnávali další dávku lahodného iontového nápoje na čtyři. Kuřátko a rybičky nám hravě doplnily vydanou energii a my se pak mohli vydat na zpáteční cestu. Při pohledu na přeplněné nádraží v nás hlodala obava o prostor ve vlaku, ale nakonec přijela delší souprava, kam jsme se v pohodě vešli a žádné sardinky už nevznikaly.

Celý den panovalo překrásné počasí a jak jsme nakonec konstatovali možná až moc slunečné, s čímž jsme nikdo nepočítal a tak jsme byli spáleni na různých místech (já třeba "na vesničana" :-).

Výlet se podle mě náramně vydařil a rád bych poděkoval všem zúčastněným za společnost a fajn náladu.

Prčice už volají a samozřejmě na "Karlovi" nebudeme chybět ani příští rok.

PS: záznam cesty je možné nalézti zde.