Na pondělní večer jsem se celý den těšil. Čekal mě ochutnávkový ponor v bazénu. Na místě se sešlo devět nových potenciálních potápěčů, kteří se chystali poznat podvodní svět. Akce byla určena pro úplné nováčky, takže většina z nác vůbec netušila co je čeká, jak se co na výstroji jmenuje, jak se to dává dokupy, jak to funguje. Velmi proto přišla vhod příkladná péče několika instruktorů, kteří trpělivě vysvětlovali, montovali všechny ty všelijaké součástky, pomáhali oblékat apod.
Po důkladných přípravách přišla chvíle okoštování vody. Ačkoli já do studeného bazénu hned tak s nadšením nevlezu, neoprén udělal své a tělo si po celou dobu udržovalo příjemnou teplotu. Než jsme se poprvé potopili, naučili jsme se základy podvodní komunikace a šlo se na věc.
Při prvním cvičení jsme pod vodou museli pustit z pusy tu hadici, co se skrz ní dýchá (instruktoři doufám prominou, ale odborný název jsem v té nadšené atmosféře prostě zapomněl) a pak ji pod vodou šikovným hmatem chytit a dát si ji zpět do pusy. Bál jsem se, že to bude trochu problém s nadechnutím vody, ale ono vůbec ne, bylo to jak na břehu.
Horší bylo druhé cvičení, kdy jsme se učili čistit nebo sundat si brýle pod vodou. Odborně je to maska, to už vím :-) To mi dalo trošku zabrat a ověřil jsem si, že vdechovat vodu nosem se mi opravdu stále nelíbí.
Pak se ale šlo konečně do hloubky větší než 1,5 a začalo to pravé potápění. Vypustit vzduch z kamizolky, vyrovnat tlak v uších a už člověk seděl skoro 4 metry pod hladinou. Jenže to se nám čas už nachýlil, stihli jsme pár fotek a museli jsme ven.
Jsem rozhodně nadšen natolik, že půjdu na další ponor, protože ten stav beztíže, pomalé pohyby pod vodou, vznášení se, podvodní komunikace, házení žralokem, to všechno jsem zažil jen velmi okrajově a chci si to pořádně vychutnat, když už jsem zvádl ten první krok :-)