Tentokrát se asi objednávka dobrého počasí někde zpozdila, a tak sobota, kdy jsme vyjeli turistit, byla jediný krapet zatažený den. Ale nás nějaké mrholení nemohlo zastavit. Na nádraží se nás sešlo dokonce osmnáct, tedy vlastně 19, protože Luckyho musím díky velikosti považovat za rovnocenného turistu. Abychom se našli musela jsem trochu zablikat, tímto opět děkuji Tritolovi za výrobu Papích tykadel. Pak už jsme se vydali vstříc 20 kilometrům, které nás čekali. Start byl v Berouně a cíl, kde jinde než na Karlštejně. Sice nám trasa trvala déle než jsem čekala, ale na druhou stranu tolik legrace bychom si jinak neužili, navíc k tomu musím připočítat i opulentní hostinu, na kterou jsme se zastavili v Srbsku. Myslím, že nikomu nevadilo, že jsme k cíli dorazili trochu později. Sice někteří se kvůli času oddělili už v Srbsku, ale na druhou stranu, někteří se překonali (i když to neměli původně v plánu) a dali s námi celou trasu. V cíli jsme ještě stihli dostat diplom, tatranku a pochopitelně i závěrečné pivko. Ačkoliv to opravdu poslední jsme dávali v Praze, ale na něj nás šlo už jen pár. No, co říct závěrem, už se těším na další výlet a v květnu na Prčice.