„Nejsou chlapi“ se stalo už pomalu heslem českých žen, jakousi mantrou, kterou si opakují a bezmála zpívají několikrát denně a vyprávějí každému chlapovi, s nímž se setkají, i kdyby to byl chlap, který hmatatelně je a dokonce se jim hmatatelně nabízí. Vždycky si na něm po chvíli najdou něco, co jim kazí představu chlapské dokonalosti a zařadí i jeho mezi ty nejsoucí, aby si pravdu své mantry potrvdily. Vypadá to skoro už, jako by ani nechtěly, aby někde nějaký chlap byl. Možná by už ani… Pokračovat