Přidat komentář

Komentář přidal(a) Michal Chupi dne 1.červen.2010 v 2:59

Doba je divná. Já stále věřím na vztah, ve kterém jsou důležité duchovní hodnoty, než ty materiální. Skromnost nikdy nikoho nezabila a naši předkové žili ve skromných dobách z dnešního pohledu a věřím, že si mnozí z nich našli tu svou cestu štěstí ve vztazích a dokázali vychovat dobře své potomky i v té skromnosti. To jen na úvod k penězům.

Co se týče placení, mám za sebou dost schůzek z různých seznamek a tedy i názor a zkušenost v tomto směru. Nikdy jsem nikoho na první schůzku nezval na večeři, i když jsem slyšel, že jsou ženy, které za zaplacenou večeři dokáží muže náležitě odměnit :D Takže vetšinou to byl nějaký drink nebo tak něco (vydržím kecat i sedm hodin, takže někdy těch drinků bylo víc :). A i když jsem věděl, že už slečnu nebudu chtít vícekrát vidět, tak jsem útratu zaplatil. Důvodem je spíš zažitý stereotyp ve společnosti, kterému jsem se podřídil. Jsem asi věčný hledač pokladu, takže při počtu schůzek, které se počítají na desítky a jejichž frekvence je i několik za týden, tak každému dojde, že to leze trochu do peněz. Tak teď spíš zvu slečny na večerní procházky Prahou a nestežujou si :DDD

S financemi ve vztazích mám také své zkušenosti. Bohužel nesdílím názor, že chlap by měl platit večeře, kina, jiné další aktivity.
Ve fázi "namlouvání" se to dá, ale z dlouhodobého pohledu je to neúnosné. Tedy za situace, že muž nemá plat padesát a více tisíc měsíčně. Slýchával jsem argumenty, že život ženy je dražší. Musí nějak vypadat. Šaty, šminky, drogerie, kadeřník atp. Ale co chlap? Ten nic nepotřebuje? Ten chodí do práce kvůli tomu, aby slečna neutrácela za zábavu (tedy ty aktivity) a měla peníze na svoje ženské věci? Nebo argument, že si musí peníze šetřit na mateřskou, aby pak nebyla odkázána jen na muže? Co to je? Jako by chlap neměl žádné náklady. To bych pak mohl přijít za drahou polovičkou a říct jí "miláčku, budu kupovat zimní gumy na auto, dáš mi půlku?" :DDD
Za ideál považuji to, že se v placení těchto aktivit střídají. Ne ale tak, že by to měli napsané v notýsku a při placení by se podívali a muž by řekl "dneska platíš ty, lásko" :DDD
Myslím, že když vztah funguje, tak u normálních lidí funguje automaticky i toto vzájemné se podílení na financování aktivit.
V nějakém jiném článku na podobné téma to měl pár dokonce vyřešeno tak, že se v placení střidali, ale v restauraci platil vždy muž, i když to bylo z partnerčiny peněženky :D Prostě oba byli za jedno v tom, že se o tyto náklady dělí, ale zároveň že společnost "vyžaduje", aby platil muž :D

Abych se vrátil k mému uvodnímu odstavci. Za sebe mohu říct, že i když mám rád dobré jídlo a rád vzpomínám na společně navštěvované steakhousy a sushi restaurace, kina, bowlingy, atp., tak nejhezčí vzpomínky mám stejně z pikniku v přírodě, na výletě vlakem do Českého Ráje, z cyklovýletu, z toho jak jsme spali v Rakousku u jezer pod stanem a šli se brzy ráno koupat nahatý, protože všichni spali a bylo to tam jen naše :D

Takže je to individuální a ať vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá :D

Komentář přidal(a) Pepík D dne 1.červen.2010 v 1:23

Pracuju jako barman a číšník, proto si dovolím přidat svůj názor :
Asi je to složitější, ale fakt je že to dost často i o tom, jak je muž / žena vychovávána, kde žije ( je opravdu velký rozdíl mezi ženou z východních států a např. z Nizozemí, jaké má postavení k dotyčnému - přítelkyně, manželka, milenka, kolegyně . . . a samozřejmě náboženství. A mnoho dalšího . . .
Denně potkávám desítky žen, mužů a párů. Ve většině případů platí muž. Nebo se na účet složí dohromady, zejména pokud jde o mladší páry. Někdy ovšem zažívám takové to malé trapné ticho, které předchází tomu, než přinesu účet a zjišťuji, že platí dáma. Na svoji žádost, muž jenom pohled stočí jinam, k ničemu se nemá nebo musí "náhle na toaletu". . . .
Proto musím souhlasit jak s Pavlem, tak Aničkou. Obojí má něco do sebe, i když osobně preferuji když se žena "nebrání". Ten úsměv totiž za to vždycky stojí :-)

Komentář přidal(a) Lada dne 29.květen.2010 v 13:02

Souhlasím s Aničkou. Když mě chlap na první schůzce pozve na kafe, snad tím feminismus neutrpí žádný podstatný šrám. Já sama si pak pohlídám, abych ho v dohledné době na něco taky pozvala. Přesný dělení účtů do posledního halíře mi zavání nedůvěrou a navíc je i velmi nepraktický - kdo má s sebou věčně tolik drobných :o)

Komentář přidal(a) Pavel Urban dne 28.květen.2010 v 10:57

Dnes zde voditko skutecne neni a dnesni doba to nijak neusnadnuje. Ja sam jsem pro rovnost a nezavislost, ale neni to zadne dogma, je prece tolik vyjimek … Ta vecere ma byt a skoncit v pohode. Je na nich, jak se pres tento drobny rozhodovaci bod prenesou… nejhorsi je, pokud jeden toho druheho “testuje” – ja sice odmitnu, ale stejne cekam, ze me bude premlouvat … ja budu odmitat, protoze neodmitam-li, budu vypadat jako “vyzirka”, ja budu premlouvat, nepremlouvam-li, budu vypadat jako ten “lakomec” … otazka je, kam zmizela ta pohoda ze spolecne stravene vecere, pokud tam vubec nejaka pohoda byla.

Je to o taktu, flexibilite a vyvazenosti: je dobre mit nejake pravidlo (nebo se to vubec neresi a jedou bez nej), ale umet delat i vyjimky z nej. Dava to sanci, aby se i v tomhle “detailu” lidi shodli – a lze ocekavat, ze pokud se dva nedokazou v pohode dohodnout, jak zaplatit za utratu v restauraci, tak se asi v budoucnu nebudou schopni dohodnout na vice dulezitejsich vecech, rozsviti se cervene svetlo. Odfiltruji se tak vyhranene typy – lakomci, bohatci, zatate rovnopravnice, princezny… atd. :) kazdy si dosadi, co zna.

Komentář přidal(a) Anicka dne 28.květen.2010 v 10:24

Myslím, že každý to má nastavený jinak a co někomu vyhovuje, druhého uráží. Zobecňování se nevyplácí. Stejně tak se nevyplácí černo-bílé chování na principu buď-a nebo bez možnosti citlivé komunikace, vyslechnutí a oboustarnné domluvy. Je pravda, že styl placení všechno vždy přesně napůl by mi přišel hodně uhozený, vytváří mezi dvěma lidmi přílišný odstup. To je lepší: jednou ty a jednou já.

Já vždycky počítám s tím, že budu svoje platit, ale když muž trvá na pozvání, "neberu" mu to, příliš se "nebráním" a většinou je mi to příjemné (tím více, čím víc je mi příjemný dotyčný muž) :D

Komentář přidal(a) Martin LP dne 28.květen.2010 v 9:47

Rozejít se kvůli 220 Kč ?? To je směšné !! Musely tam být i jiné důvody.
Ale zajímal by mě názor holek. Přijde mi to, že dnešní holky nechtějí, aby za ně chlapi v restauraci platili ?? Asi by z toho měly nepříjemný pocit závazku ??

Komentář přidal(a) Tritol dne 28.květen.2010 v 9:11

Tady se celkem hodí název jedné písně od Pet Shop Boys - Don't Know What You Want But I Can't Give It Anymore

Jinak celkem trefný a bohužel pravdivý článeček.