„Nejsou chlapi“ se stalo už pomalu heslem českých žen, jakousi mantrou, kterou si opakují a bezmála zpívají několikrát denně a vyprávějí každému chlapovi, s nímž se setkají, i kdyby to byl chlap, který hmatatelně je a dokonce se jim hmatatelně nabízí. Vždycky si na něm po chvíli najdou něco, co jim kazí představu chlapské dokonalosti a zařadí i jeho mezi ty nejsoucí, aby si pravdu své mantry potrvdily. Vypadá to skoro už, jako by ani nechtěly, aby někde nějaký chlap byl. Možná by už ani nevěděly, co s ním. Vypěstovaly si teorii, že jestli někde nějaký chlap je, dávno si ho už drapla nějaká mrcha, která ho nikam nepustí, aby se na něho ostatní mohly aspoň podívat, jak vypadá. Žádnou takovou mrchu ale neznají. Znají jen jiné ženy, které jim taky potvrdí, že nejsou chlapi.

Fascinuje mě to už řadu let a dělám si průběžný průzkum. Vyzpovídal jsem stovky českých žen a ještě jsem se nesetkal s jedinou, která by mně řekla, že svět je plný fantastických chlapů. Čekám, kdy se to změní. Nic se nemění. Chlapi pořád nejsou.

Miluji k zešílení ženskou společnost, ženskou bystrost, vtipnost a otevřenost, o tvarech, vůních a chutích nemluvě. Jako náruživý feminista s jejich problémy soucítím, to jejich nebytí chlapů mě rmoutí a lituji, že se neumím rozklónovat na tisíce chlapů jsoucích. Dělám si z jejich popisů nebytí chlapů zápisky, statistiky a recepty. Přemýšlím za ně, jak a kde ty chlapy vyštrachat a přeškolit je z nebytí na bytí. Už jsem pro ně sepsal trilogii Tao sexu, Ciao sexu a Mao sexu a je to jako by hrách na stěnu házel. Čtou je pořád jen ženy. Ale místo, aby je to povzbudilo, ještě to posiluje jejich stesk po blahu, které vědí, že si zaslouží a které přece někde musí existovat, někde kde jsou ti chlapi. Pak to dají svým nejsoucím chlapům přečíst, v naději, že je to inspiruje k bytí. Ti si to jen tak prolistují, párkrát se zachechtají a řeknou:

„Vždyť on si z vás dělá srandu a vy mu to baštíte i s navijákem. To, co vám tam popisuje, není proveditelné a jak to, že dnes nemám k večeři pivo.“

Jak vlastně takový jsoucí chlap vypadá, jaké má vlastnosti a jak se chová? Zabrouzdejte si někdy na nějakou seznamku do rubriky „Ona hledá jeho“ a všimněte si, jak elegantní, atraktivní, inteligentní, humorná, laskavá a vzdělaná VŠ čtyřicátnice začínající pozdravem „Ahojky kluci čauko“ hledá:

„Chlapa s duší kluka, gentlemana, světáka a pohodáře se smyslem pro dobrodružství, inteligentního a vzdělaného se smyslem pro humor ale i romantiku, kulturu, přírodu a sport, silného ale něžného, citlivého k mým potřebám, dospělého a nehledajícího v ženě maminku nýbrž partnerku, nejmíň 180 vysokého, 38-43, který mě bude hýčkat a chránit a vozit po světě a já mu za to dám velikou lásku.“

Nekecám, je jich tam takových plno, i od čtyřicetiletých vysokoškolaček. I na ty někdy rád v rámci průzkumu odpovídám. No a teď vám, děvčata, povím něco důležitého, ale nechte si to pro sebe. Jestli někde existuje čtyřicátník, na kterého pasuje i jen polovina uvedených charakeristik, nebrouzdá se po seznamce mezi čtyřicátnicemi, nýbrž mezi dvacátnicemi. Nedělá si iluze ani o sobě ani o vás, ale ví, co chce a ví, že když už nepotřebuje maminku, zaslouží si krásnou, mladou, svěží, přítulnou a obdivující ženu, která ještě neví, že chlapi nejsou. Ti čtyřicátníci, kteří vám odpovědí, jsou nedobrodružní a nehumorní a budou ve vás pořád hledat maminku. Zjistíte to po jednom rande a zařadíte ho mezi ztrátu času a chlapy nejsoucí. Jinými slovy, čtyřicátníci nejsou chlapi pro čtyřicátnice.

Abyste přilákaly chlapa, který by plnil, řekněme, alespoň polovinu vašich požadavků, musíte tam přidat jasně a viditelně „věk nerozhoduje“. A můžete si třeba přidat „důležitý je šarm“. Šarm, znáte to? To je něco, na co se v Česku téměř zapomnělo a co se od českých mužů přestalo žádat. A tak to přestali pěstovat, a tím se z nich stali chlapi nejsoucí. Šarm je něco, co nepřichází mužům přirozeně. Musí si to pěstovat, pracovat na tom, odkoukávat to od vzorů, jaké se v Česku těžko hledají. Skoro nejlepší zárukou jsou muži, kteří nějakou dobu strávili na Západě, kde se šarm tu a tam ještě nosí, i když i tam se vytrácí. Nedá se snadno definovat, ale vy ho poznáte. Sestává z drobných pozorností, lehkého humoru, nevtíravého sebevědomí a je zaměřen na vás a na to, co vás zajímá. Vy jste centrem jeho pozornosti a cílem jeho snažení. S mužem, který má šarm, se cítíte lehce, nenuceně, zapomenete na chvíli na své problémy, v duši vás něco bude hřát a čas bude plynout bez zádrhelů, trémy a neklidu. Mužský šarm vám pomáhá objevovat vaši ženskost, krásu, a sebevědomí.

Hledáte-li chlapa zaměřeného na vaše zájmy a myslíte to vážně, choďte někam, kde se vaše zájmy provozují a kde máte pravděpodobnost, že najdete někoho, jehož zájmy jsou vaše zájmy. Až na nějakého narazíte, dávejte mu najevo, že jste a že vás zajímá. I spousta mužů se domnívá, že ženy nejsou. Dejte mu příležitost být k vám šarmantní.

Ale ani to ještě nestačí. Vy k tomu šarmu navíc potřebujete, aby mezi vámi létaly jiskry. Ty najdete ve vtipném dialogu, roštáckých pohledech, nenápadných a jakoby náhodných dotycích, občasném rozesmátí, přivinutí a objetí, slovech obdivu a uznání, pohledech nabitých erotikou.

Žádný muž ale nedokáže šarm ani jiskru udržovat nekonečně při živu, nemá-li od vás zpětnou vazbu vstřícnosti postupně přecházející v přítulnost. Jestliže mu je nedáte, zhasne, vypne a půjde o dům dál. A nebude. Bude to pro vás další chlap nejsoucí.

Nečekejte, že to všechno bytí za vás bude šlapat sám. Musíte mu přišlápnout. A nechtějte od něho hned, aby vám sliboval lásku na celý život. Ten chlap, jakého hledáte, dokáže ženu milovat celý život, pokud se s ní rozejde dřív, než by ji musel začít nenávidět. Snažte se ten kritický moment vycítit a nechte ho jít a přejte ho jiné. Nebojte se, budou další. Ledaže jste si z něho mezitím udělala dalšího chlapa nejsoucího. I to české ženy umějí.

Jestli vám ani to nepomůže a chlapi v Česku pořád nebudou, naučte se čtyři jazyky a vyrazte do světa.

(Vyšlo v měsíčníku Marianne)