Zdravím všechny Papáky, především účastníky tohoto zájezdu i ty, kteří s námi chtěli jet, ale nakonec nemohli.

Jako spoluorganizátor této akce bych chtěl všechny výletníky pochválit za to jak nakonec tento poměrně náročný výlet zvládli, ale především za vytvoření přátelské a veselé atmosféry během celého výletu.

Vše začalo v pátek v Praze. Tři skupiny rozdělené do tří posádek (jedná se pouze o rozlišovací označení) 

posádka A : Radek S. Ivanka H. Martin LP

posádka B : Zdeněk, Pepa, Petra H. , Petra:-)

posádka C : Mišák, Lucka D., Olga T., JiříK

vyrazili svými osobními motorovými vozidly na místo srazu do kempu Pfarrwerfen. Okolo 23:00 hod. volá skupina A + B, která již byla v kempu, kde se nachází skupina C. Ta se v tu chvíli za pomoci po domácku vyrobené navigace ocitla v Německu, ale po přepočítání trasy pak též úspěšně dorazila do kempu, kde se v recepci setkala se zbytkem výpravy, která tam doplňovala tekutiny po náročné cestě. Poté si skupina C postavila stany a ještě před spaním proběhlo rozdělení do dvou skupin 

1. skupina, která k ledové jeskyni Eisriesenwelt půjde pešky pod lanovkou (přihlášen pouze Mišák)

2. skupina, která vyjede lanovkou (zbytek výpravy).

Vzhledem k nepoměru přihlášených do skupin došlo k jejich sloučení a dohodnut budíček na 7:00 hod. SČ, odjezd z kempu naplánován na 08:15 hod.

Ráno došlo sice k drobnému zdržení při odjezdu, ale vzhledem k tomu, že jsme se dohodli, že pojedeme všichni lanovkou, tak to nevzbudilo žádné obavy s ohledem k časovému plánu cesty. Po vyjetí lanovkou jsme asi po 20 minutách došli ke vchodu do jeskyně, cestou jsme si všimli odbočky ve stěně s nataženými ocelovými lany (jednalo se o nástup na ferratu vedoucí na kótu 2202). Před jeskyní každý dostal lampičku s otevřeným ohněm. Byli jsme v poměrně početné skupině, ve které s námi šli i nějací japončíci (jedna se na mě stále otáčela a snad měla strach, že jí podpálím). Ačkoliv byl v jeskyni zákaz focení našli se někteří odvážlivci, kteří zde vyfotili spoustu fotek (vím o človíčkovi co má celou cestu řádně zdokumentovanou, ale nebudu jmenovat). Prohlídka byla dlouhá asi 1 km, přičemž zde bylo velké stoupání po schodech a také zde byla poměrně zima (teplota v jeskyni je údajně - 3 stupně  celsia). Prohlídka trvala asi 1 a půl hodiny a viděli jsme opravdu nádherné ledové útvary, procházeli jsme ledovými tunely a obrovskými síněmi s výškou 40 m. Těžko se to dá popsat - prostě úchvatné, nádherné. Po prohlídce jsme odešli k nástupu na feratu, zde jsme oblékli ferratové vybavení, udělali společné foto (fotek máme z celé cesty tolik, že to ani nezvládneme prohlédnout - téměř každý měl svůj fotoaparát) a vyrazili okolo 11:30 hod. na kótu 2202. Jak jsem již psal po nástupu se šlo podél skalní stěny, ocelová lana natažena na obtížnějších místech více či méně exponovaná, ocelové žebříky (jeden starší asi 6 m dlouhý, poměrně úzký a vyklající), ale celkově se dá říct, že uvedená obtížnost A, B souhlasila. Cestou se vytvářeli různé skupinky, které se různě promíchavali, tak jak lidé odpočívali, fotili a vzájemně si povídali. Občas se naše 11 člená skupina hodně natáhla, ale vždy se na nějakém místě čekalo do příchodu všech. Po dosažení kóty 2202 se udělal větší svačinová pauza, při které proběhla diskuze (dorazili jsme na místo ve 14:30 hod.) zda si uděláme plánovanou odbočku na vrchol Hochkogel, ale po důkladném zvážení bylo rozhodnuto tento vedlejší ikdyž krásný vrchol oželet a pokračovat na nejvyšší vrchol pohoří Tennengebirge Raucheck (2431 m). K počasí mohu napsat - dopoledne při výstupu polojasno až oblačno, ale poměrně teplo, takže výstup byl příjemný, ale vysoké převýšení některé řádně nahlodalo, takže následný postup po hřebeni s několika výšvihy až k hranici 2400 m se výrazně zpomalil a rozestupy mezi vytvořenými skupinkami se zvětšovali. Nevděčnou roli posledního člena výpravy po většinu výletu na sebe vzala Olča, která se ani na krok nevzdálila od svého Jiříka, rovněž Radek S. jako zkušený horský vůdce si hleděl Ivanky S., Pepa byl po většinu cesty s Petrou Há, ostatní se tak různě přemisťovali, no a ve předu jak jinak než Mišák, kterého to stále táhlo dál za dalšími nádhernými výhledy, kterých zde bylo moc a moc. Další větší zastávka byla až na vrcholu Rraucheck, kde se dokonce podávalo i teplé jídlo - instatní polévka, kuskus se sýrem a zeleninou. Odtud se odcházelo po 18:00 hod. , v tu chvíli už toho měli někteří docela dost, ale nikdo neremcal a statečně pokračoval dál. Poslední zasteveníčko (ve výšce okolo 2250 m) bylo okolo 19:30 hod. na rozcestí nad naší chatou Werfenen Hutte (1969 m),  kde si bylo možno vybrat ze dvou možných cest. První možností byl přímý poměrně strmý sestup k chatě, kde na cestě měly být dlouhé oclové žebříky překonávající kolmé skalní stěny, druhá cesta o něco delší, měla vést dle mapy traverzem zajištěnou skalní stěnou okolo úžasného štítu Hochtronu. Touto cestou se rozhodli jít pod vedením Mišáka : Zdeněk (alias František, jak ho přejmenovala Petra :-) ), a Pepa s Petrou Há. Přes veškerou snahu se této skupině bohužel (nebo bohudík) nepodařilo nalézt nástup na mapě značené ferraty a sestoupili jsme až na rozcestí na úpatí štítu Hochtronu, což bylo asi 300 výškových metrům pod naši chatou. Sestup byl strmý, ze začátku po skalách a kamenech nížeji po suťovisku až na hranici lesa. Sestup trval asi hodinu - jednomu človíčku v naší skupině se už třásli nohy vyčerpáním a přál si už zase stoupat do kopce - nevím jestli to bylo pak lepší, ale ten človíček, kterého záměrně nejmenuji vše zvládl na výbornou a nakonec v poměrně svižném tempu vystoupal společně s celou skupinou na hřeben, kde jsme v dálce asi 1 km zahlédli svítit naši chatu. Ano svítit!!  V té době se právě šero změnilo na tmu a tak jsme vytáhli čelovky a posíleni vidinou našeho cíle vyrazili na poslední úsek dnešní cesty. Když jsme se přibližovali našemu cíli, tak na nás někdo od chaty volal - bohužel nevím kdo to byl. Na chatě už nás čekal zbytek výpravy, který tam došel asi tak o 20 minut dříve. Olča před našim příchodem zařídila ubytování, byli jsme rozděleni do třech místností. Otužilci se pak vysprchovali ve studené vodě (byl jsem také ve sprše po Petře:-) a ze sprchy se ozýval řev jako když by ji na nože brali) a pak jsme si sešli v chatě a vypili nějaké to pivko. Spát jsme šli okolo půlnoci.

Další den ráno se nám moc z vyhřátých pelíšků nechtělo, ale vstávali jsme okolo 07:00 hod. Sedli jsme si na terasu před chatou a pomalu jsme se nasnídali. Při snídani nás ohřívalo ranní slunce, nebe bylo jasné bez mráčku, prohlíželi jsme si nádherná panoramata a vše nasvědčovalo tomu, že bude nádherný den. Z chaty jsme vyházeli asi v 09:30 hod. , čekal nás dlouhý sestup cca. 900 výškových metrů,  zpět na parkoviště k autům. Po sejítí suťového pole jsme dále klesali lesem až na rozcestí, kde jsme nemohli najít cestu č. 43, která nás měla dovést k našim autům. Prozkoumával jsem okolní cesty a hledal odbočku (přitom jsem dostal hnačku), ale nic jsem nenašel. Pak se potvrdilo staré dobré přísloví "Líná huba, holé neštěstí."  - Radek S. ze zeptal v místní chatě, kde mu řekli, že cesta tam sice není vyznačena, ale poradil nám směr, kterým se máme vydat.  Cestou jsme viděli pěkný vodopád a asi po hodině jsme došli na silnici vedoucí k našim autům. Řidiči došli na parkoviště pro auta a dojeli k ostatním. Zde jsme se převlékli a odjeli k hradu Hohenwerfen, kde si zájemci zakoupili vstupenky i s výjezdem výtahem (lanovkou) na hrad, protože se nikomu nechtělo jít do kopce pěšky. Ti co nešli na hrad (skupina B) se s osttaními rozloučili, s tím, že se cestou vykoupou v nějakém jezeře. Skupina A a C si prohlédla hrad i všechny muzejní prostory a z hradu jsme odjížděli okolo 16:30 hod. Až do České republiky jsme jeli společně, kde jsme se za hranicemi zastavili v jedné restauraci (název si nemohu vzpomenot - U kamene nebo něco z kamenem), kde jsme se výborně a také poměrně levně najedli (mohu všem vřele doporučit při návratu z tohoto směru). Nálada u jídla byla úžasná, pořád jsme se smáli a všichni vypadali moc spokojeně. Zdrželi jsme se tu něco málo přes hodinu, rozloučili jsme se a odjížděli jsme okolo 21:30 hod. Jiříka s Olčou jsem vysazoval v Šestajovicích chvilku po půlnoci, Lucku D. jsem odvezl do Lysé nad Labem a já jsem přijel k sobě domů do Horoušánek okolo 01:00 hod. a do postele jsem se dostal okolo 03:00 hod. a v 05:30 hod. jsem už vstával do práce, takže jsem byl trošičku nevyspalý.

Tak to je můj poměrně podrobný popis našeho výletu a pokud budete chtít něco upřesnit, doplnit, případně ohodnotit můžete přidat svůj příspěvěk do této diskuze. Já své fotografie zveřejním na rajčeti pod účtem Krysa 73, heslo mismis.

Ahoj, zdraví vás Mišák:-)