Sice pozdě ale přece. Konečně jsem se dostala k sepsání tohoto veledůležitého zápisu (všechny jsou přeci takové). Blížící se velikonoce se staly ideálním důvodem pro výlet do skanzenzu v Přerově nad Labem. Odjížděli jsme z Černého, a musím přiznat, že tentokrát nepřijela na poslední chvíli jen Ivanka, ale například i já. Ale i přesto jsme vyjeli v hojném počtu, tentokrát jsme byli ještě posíleni o tři malé sviště (různého věku). Tohle zdůrazňuji proto, že na tyto výletní akce nemusíte nechávat potomky doma a můžete vyrazit s námi. Každopádně abych se vrátila k samotnému výletu. Poté co nás autobus vyklopil přibližně kilometr a půl od vesnice, vydali jsme se neochvějně k blížícímu se zážitku. Tritol sice opět odbíhal lovit kešky, tentokrát ale s malými pronásledovateli v zádech. Nakonec k žádným ztrátám nedošlo a my se sešli před skanzenem. Tady jsme se posilnili, někdo medovinou někdo perfektně maskovaným moravským aditivem, které přinesl Petr. Následovala prohlídka skanzenu, tady bych kromě kulturního zážitku a výborného občerstvení, kde jsme jako skupina bavili všechny v okolí, vypíchla to jaký úspěch měla Ivanka při oblékání pásu cudnosti (nebojte přes kalhoty). Příště budeme za takovýto zážitek vybírat ;) Nakonec si ještě někteří z nás zkusili tradiční ruční práce, a už nás čekala cesta do Čelákovic. Počasí nám přálo a tak to byla příjemná procházka. Dokonce jsme si zahráli i hru. Po cestě jsme sice měli obavy, aby nás Tritol našel, zase se nám zatoulal při lovení kešek, ale nakonec to po krátkém telefonování dal, a v občerstvovací stanici v Sedlčánkách nás odlapil. Zbytek cesty už byl více méně poklidný, a pochopitelně zakončený na dobrém dlabanci přímo v Čelákovicích. Vlak jsme sice doháněli na poslední chvíli, ale nikomu to nevadilo. Protože jsme si to opravdu užili.