Zkusím tady sesmolit pár vět o proběhlé akci:
1. Předně oceňuji všechny, kteří dorazili na sraz a neodradilo je počasí a "brzké" vstávání a děkuji za účast.
Na nádraží jsme se celkem v pohodě sešli, přístě (a to říkám i zase) je potřeba chodit včas. Opozdilci ale dali včas vědět a tak jediný, kdo viděl vlak jen z dálky, byl Honza, který si spletl nádraží odjezdu (ale neodradilo ho to a dorazil pozdějším spojem).

2. V Lovosicích se k nám připojila Lenka z Ústí. Cesta byla celkem rychlá 1h20min vlakem a byli jsme na místě v zast. Čížkovice v počtu 15+1 (pes). Počasí: hustá mlha, mrholení.

3. Následovala cca 2 kilometrová cesta blátivou nábližkou, kde se ozývaly první trudomyslné řeči, které jsem se snažil potlačit optimistickými představami o slunečném odpoledni. Nácestná hospůdka "neočekávaně" nevařila ani neotvírala a tak jsme pokračovali v mírném až silnějším dešti vzhůru skrz obec a les až na hrad Košťálov, který se v obrysech tyčil na velikém skalním masivu přednad námi.

4. Minuli jsem vyhlídku na České středohoří, kde jsem vám ukázal, kterým směrem je Milešovka a další kopce, které pro to bílo před námi neuvidíme. Ale z vrcholku 481 m.n.m. byl neočekávaně nádherný výhled na celou krajinu kolem zakrytou mlhou pod námi, z které tu a tam vystupovaly vrcholky okolních kopců.. např. Děkovka, Raná, ale i dvouvěžový Házmburk.. Udělali jsme zde větší pauzu, taky na svačinu a doplnění tekutin. Opožděný Honza totiž byl již na cestě z Lovosic k nám, cestu měl náročnou a o hodně delší než my, ale rozhodli jsme se, že na něj počkáme. Ještě předtím se však 4 účastníci odtrhli, protože spěchali na dřívější vlak a o nich další zprávy nemáme.

5. Cíl naší cesty teď směřoval k Opárnu, (celkově níže položený, čemuž asi nikdo nevěří), takže nejdříve po asfaltce, pak bahnem, nahoru dolů.. sem tam... V obci Boreč proběhla agitace o odbočce k dříve nediskutovaném bodu C, tj. přírodní rezervaci na stejnojmenném kopci. Opět jsme se rozdělili, protože byl výstup v tomto nečase trochu náročný, ale co bysme aspoň někteří nezvládli. Pod vrcholem stanovistě s vyhlídkou, odkud jsme opět viděli jen mlhu. Na vrcholku průrvy v zemi, z kterých proudil teplý vzduch. V zimě je možné vidět stoupající páry z vrcholku kopce, ale bylo moc teplo. Přístě netrhejme skupinu v nepřehledném terénu... (platí pro vrcholovou skupinku). Druhá skupina nás po obkličce Borče a prohlídce dabldekrů očekávaně očekávala v autobusové zastávce za kopcem v Režném Újezdě.

6. Opět se trochu rozpršelo. Opustili jsme i nedůryhodně odbočujicí turistickou značku, s které jsme se stejně měli uhnout. Zašli jsme si sice asi půl km, ale zato jsme se vyhnuli přecházení E55ky v dosti nepřehledném terénu a viditelnost byla fakt hodně špatná.

7. Blížili jsme se k Opárnu a padala slova o hospůdce, protože nikdo nevěřil, že se nám v tomto téměř deštivém počasí podaří opéct buřty, natož vůbec zapálit oheň. Nám to s Jozefem nedalo a vydali jsme se napřed na hrad prověřit možnosti a nějak zrealizovat tento úkol. Veškeré dřevo v lese kolem hradu bylo kupodivu nepoužitelně mokré. V místnosti pod hradem jsme však našli určité malé množství malých větviček, zbytků dřeva po předchozích ohních a kus polínka atd. Prostě hodně hodně málo, ale suchého. To už dorazila i hlavní skupinka a začalo opět mírně pršet. Velitelský rozkaz: "suché dřevo dovnitř, venkovní ohniště nebude". Jediné možné místo k rozdělání ohně se totiž ukázal vchod do hradní místnosti. Po chvíli válčení s navlhlým dřevem se zadařilo a miniohýnek začal plápolat. Dokonce se podařilo opéct všechny uzeniny, které jsme si přivezli. Mňam.

8. No a už byla tma, ale čekal nás jen sestup pod hrad na opuštěně vypadající zastávku vlaku. Všichni to potmě zvládli a vlak přijel. Dopila se i poslední 4. medovina.

Omlouvám se za hrubky, dopište své zážitky a nápady, výhrady atd.. a také vkládejte odkazy na fotky!!